Z deníčku Paulity, aneb,jak jsem se španělštinou začínala já

Sedíme s dcerou venku na naší zahradě a prohlížíme si fotky a videa z dovolené. Letos jsme byli poprvé v Bulharsku. Bylo to fajn, ale… nebylo to moje milované Španělsko.

Jakmile jen pomyslím na Španělsko, vybavují se mi ty úžasné, ale i ty méně úžasné chvíle, které jsem během těch 6 let, co jsem tam žila, zažila.

Z rozjímání mě vytrhne dcera, která se zeptá nevinně “ Mami, pojedeme příště do Španělska? Tam co jsi bydlela a všechno mi tam ukážeš, jo?“

Jako by mi četla myšlenky…

Je to jako včera, když jsem v roce 2006 vystoupila z kamionu (jela jsem se známými šoféry od nás) na obrovském parkovišti a vyhlížela jsem ženu, se kterou jsem byla domluvená na práci au-pair. Ta žena, byla Češka, která žila v úžasném městečku Salou přímo na pobřeží Středozemního moře.

Měli s manželem diskotéku, která jim zabírala dost času, ale taky 3měsíční holčičku, která byla mou hlavní společnicí. S ní jsem neměla moc možností se naučit španělsky, což mě dost trápilo.

Jednou se její maminka vrátila z práce úplně vyčerpaná a nešťastná. Svěřila se mi, že teď v rozjeté sezóně jim ze dne na den skončila barmanka. A nějakým zázrakem tu pozici nabídla zrovna mě.

Na hlídání si našla náhradu a mě dala na starosti svému nejlepšímu zaměstnanci, aby mi vše ukázal a vysvětlil. Byla jsem ze dne na den hozena do vody a musela jsem se přizpůsobit. Moje znalost španělštiny byla tehdy mizerná, ale díky skvělému kolegovi, se kterým jsme ze začátku fungovali pomocí kartiček s důležitými slovíčky a obrázky, a taky úžasným pravidelným zákazníkům z diskotéky jsem za 2 měsíce mluvila téměř plynule španělsky.

Byly to nezapomenutelné zážitky a celá sezóna mě lecčemu naučila. Poznala jsem jejich mentalitu a lehce se včlenila do jejich životů a oni zase do mého. Velká škola života.

Všechno jednou končí

Má první sezóna v Salou skončila celkem brzy a to už v září, ale věděla jsem, že nebude poslední. Na zimu jsem se vrátila do Čech, ale věděla jsem, že to není napořád.

Na jaře jsem se opět vydala vstříc dalším dobrodružstvím v Salou. Díky mým vlivným kontaktům a zkušenostem z minulé sezóny, jsem se dostala do fajn hotelu, nejprve jako barmanka v baru all inclusive, což byl teda očistec, ale potkala jsem svou první španělskou lásku, takže jsem práci zvladala levou zadní a poletovala jsem si na obláčku.

Luis, moje velká láska mi pomáhal vypilovat výslovnost španělštiny, což byla občas velká legrace, protože pocházel z Madridu a tam mají úplně jiné „nářečí“.

Po „prokecaných“ nocích se moje španělština tak zlepšila, že mi šéf hotelu nabídl místo na recepci a tam jsem zůstala až do konce své španělské kariéry. Nebylo to vždy růžové, přišla jsem o spoustu iluzí, ale pronikla jsem do španělské mentality a naučila se jejich srdečnost, pohodu, klid a všechno nechávat na „mañana“.

Konec přišel v roce 2011, kdy dorazila do Španělska velká krize a nezůstal kámen na kameni.

V roce 2015 jsem se tam podívala ještě na dovolenou a od té doby vyhlížím další příležitost, kdy se tam zase podívám. Cítím v kostech, že to letos klapne. Mám potřebu opět najít své ztracené srdce, které zůstalo navždy v Salou.

Tam se ze mě stal někdo úplně jiný, než jsem bývala. Objevila jsem své pravé spokojené JÁ. Tady v Čechách jsem byla vždy zamindrákovaná holka a tam jsem opravdu žila a užívala. Jako bych se narodila na nesprávném místě.

No a dnes, abych mohla být v neustálém kontaktu se španělštinou a španělskou mentalitou učím své klienty hravý způsob, jak vpustit s lehkostí španělštinu do svého života bez nekonečného biflování slovíček a učení ze zaprášených učebnic.

Přidej se k naší komunitě a otevři své srdce španělštině i Ty. Získáš lásku na celý život.