Nejsem šťastná ve vztahu. Pomůže regrese?

Sedím v křesle terapeutky, kterou mi doporučila kamarádka. Jsem docela nervózní, nevím co mě čeká a nedovedu si to ani představit. Vlídná a sympatická paní si sedne naproti mně a než začneme rozplétat můj příběh, zničehonic mi povídá:

„Vy máte přítele.“

Vykulím oči. Nechápu, kam tím míří. Nečeká na odpověď, hned pokračuje…

“ Ale není to váš životní partner. Alespoň ne pro tento život.“

Tak teď vůbec nevím co na to říct. Co to má znamenat? Vždyť já s ním chci být navždy. Patříme k sobě a to, že to není vždy jednoduché přece k životu patří, pomyslím si.

ALE….

To jsem si myslela pouze do té doby, než jsem se dostala do své minulosti a začaly se mi odkrývat souvislosti všech mých problémů.

Primárně jsem chtěla u této terapeutky přijít na to, proč je každý můj vztah s partnerem už téměř od začátku odsouzen k zániku.

Bylo mi 28 a zatím všechny mé vztahy skončily dříve, než vůbec začaly. Většinou jsem se na toho partnera citově upnula hned na začátku a do vztahu s ním jsem šla s vidinou, že to bude navždy.

A tak to bylo s každým partnerem dokud jsem nepřišla na to, že v tom vlastně velkou roli hraje mé dětství, nevyzrálost mých rodičů a nedostatek jejich lásky.

A jak jsem na to přišla?

Pomocí terapeutky jsem cestovala po ose mého života do minulosti. Vynořovaly se mi vzpomínky, které jsem buď zapomenout chtěla, nebo jsem si je prostě pamatovat nechtěla.

Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o to, co jsme zjistily. Třeba řešíte právě stejný nebo podobný problém a pomůže Vám to pochopit PROČ se to děje.

Pod vedením terapeutky jsem se dostala až do prenatálního období.

„ Řekněte mi, kde jste? Co vidíte? Jak se cítíte?“ ptala se mě terapeutka.

„ Jsem u maminky v bříšku, cítím tlaky zvenčí, jsem tu stísněná, špatně se mi dýchá.“ Odpovídám popravdě o tom, kde se právě nacházím a jak se cítím.

„ A co mají znamenat ty tlaky zvenčí? Jak Vás to ovlivňuje?“ ptá se terapeutka.

„ Cítím, že rodiče nejsou nadšení, že bych se měla narodit. Můj otec miluje tenis a staví ho na první místo ve svém životě. Mojí mamince se to nelíbí, tak by se chtěli rozejít.

Jenže teď jsem na cestě já. Je taková doba, kdy se hodně nahlíží na to, co tomu řeknou lidi. Potrat nechce ani maminka ani by jí to nedovolili a vzít si otce bez lásky a trpět?“

„ Pořád řešíte maminku, ale vidíte jak na situaci reaguje Váš otec?“ pobízí mě terapeutka k dalšímu vyprávění.

„ Otec je mladý, nevybouřený, chce si užívat života a než se dozvěděl, že jsem na cestě, opravdu se chtěl s maminkou rozejít. Nechce mě.“ Vyprávím dál, co mi ukazují moje vzpomínky.

„ No a jsme u jádra problému. Vidíte to taky?“ ptá se mě terapeutka.

„ Asi to začínám všechno chápat. Maminka je šťastná, že čeká miminko, ale nelíbí se jí ta situace, ve které se teď s mým otcem nachází. Otec mě nechce a nejradši by teď vůbec nebyl, zavrtal se někde pod zem aby nemusel nic řešit.

A díky těmto okamžikům, které se mi zaryly hluboko do podvědomí, aniž bych to tušila, mi přijde, že jsem nechtěná, že mě nikdo nemá rád, Že jsem jeden velký problém.

Neměla jsem dostatek lásky od obou rodičů ani v prenatálním období a proto hledám lásku u partnerů. Jenže každý chlap se toho lekne a raději uteče.“ Začínají mi docházet všechny souvislosti k mému problému se vztahy.

„Přesně tak. Pochopila jste to správně a teď je potřeba s tím dál pracovat. Pokud toto téma společně zpracujeme, už Vás nebudou omezovat nefunkční vztahy a najdete partnera, se kterým ten vztah bude opravdu fungovat.

Je potřeba se od tohoto traumatu odprostit, odpustit rodičům jejich tehdejší chování.“ shrnula terapeutka.

A jak to dopadlo?

S její pomocí jsem odpustila oběma rodičům a teď spolu vycházíme jako kamarádi. Mám konečně fungující vztah, úžasnou dceru a jsem šťastná.