Co mi přinesl i vzal rok 2021

Už za 2 dny jsou tu nejkrásnější svátky v roce plné radosti a klidu. Já tedy za sebe můžu říct, že pro mě letošní prosinec byl trochu jako maraton. Většinou jsem mívala všechno hotové a nachystané už na začátku prosince. Proč je letos všechno jinak? Tento rok mi totiž ukázal, co je v životě důležité a co už ne tolik.  Nechci hodnotit, co bylo špatně a co dobře, prostě se to děje a dít se bude dál…

Každá situace nás někam posune, dá nám možnost pochopit proč se to zrovna děje tímto způsobem. Pochopit souvislosti.

A co jsem tedy pochopila já?

V prosinci roku 2020 jsem se rozhodla, že se v roce 2021 budu věnovat hlavně maminkám a pomohu jim pochopit, jak je důležité nepřenášet naše traumata na naše děti. Úmysl to byl dobrý, ale stále mi v hlavě blikalo světýlko, že přece já s dvouletou holčičkou nemohu radit rodičům starších dětí, protože s tím ještě zkušenost nemám. A čím víc jsem se zabývala tím strachem, o to víc mě pohltil a můj původní úmysl byl najednou pryč.

Nějakou dobu jsem se v tom plácala a snažila jsem se najít novou cestu k původnímu záměru, ale bohužel se mi to nepodařilo. Dnes už vím proč. Je skvělé něco vyzkoušet, ale je třeba se svému strachu postavit a ne se jím nechat pohltit. To je pak cesta přímo do pekla. A já tam v tu dobu už jednou nohou byla.

V dubnu, přesně na Velký pátek odešel můj dědeček z tohoto světa a mě to paradoxně pomohlo. Vím, zní to blbě, ale můj dědeček byl po velmi těžkém úrazu hlavy, díky kterému jeho do té doby zcela zdravé tělo i mozek začaly chřadnout. Trápilo mě, když jsem ztrácela toho aktivního člověka, který do sebe za celý svůj život nemusel cpát žádné prášky, do 70 let hrál tenis. Byl to velmi houževnatý člověk, vášnivý kutil, chatař a život si uměl užívat. Ty poslední 3 roky po úrazu byly vážně docela utrpení pro nás pro všechny, kteří jsme ho milovali a stále milujeme. Snažím se proto být i větší oporou babičce, která tu po 60 letech manželství zůstala na všechno sama.

A tehdy, když odešel, dopřála jsem si odpočinek. Vypnula jsem, stáhla jsem se do ústranní, nejprve se po svém vyrovnala s jeho odchodem a pak se zamyslela nad tím, kam by měly směřovat mé další kroky, abych si ve svých 82 letech mohla říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem něco v životě dokázala, něco tu zanechala.

Trvalo to trochu déle, ale stálo to za to. Znovu jsem se našla. Využila jsem tedy i pomoc úžasného kouče Pavla Ležáka, který mi pomohl ty jednotlivé dílky mého profesního puzzle poskládat. Přišlo mnoho AHA momentů. Myslela jsem si, že když umím pracovat s minulostí, že mám většinu svých bloků zpracovanou, ale neustále dokola se objevovaly další a další a já postupně všechny odbourávala. Osobní rozvoj je totiž celoživotní práce na sobě. A mě opravdu baví odkrývat to tajemno z minulosti, které nás tolik v životě ovlivňuje.

Největším motorem pro mě byla, je a vždycky bude moje milovaná holčička, která mi začíná pěkně nastavovat zrcadlo a ukazuje mi, jak jsem se chovala ke svým rodičům já. Zrcadlí mi mé postoje vůči autoritám, pravidlům, stereotypu, řádu a podobně. Jsem člověk, který žije téměř ze dne na den. Neumím plánovat, nesnáším stereotyp a nejvíc ze všeho mám problém s autoritami. Nemám ráda, když mi někdo nutí svůj názor a chce po mě, abych s ním souhlasila. Už jsem to v minulosti zmiňovala. Jsem zastánce hesla: „Zkušenosti jsou nepřenositelné a každý si musí projít tou svou zkušeností, aby získal to, co potřebuje ke svému poznání.“

„Zkušenosti jsou nepřenositelné a každý si musí projít tou svou zkušeností, aby získal to, co potřebuje ke svému poznání.“

Takže i díky mojí holčičce jsem se tedy našla, rozhodla se za tím svým pokusem s radami maminkám udělat tlustou čáru, přišla jsem tím o velkou část publika, ale vznikl můj staronový projekt 13. komnata Tvé mysli, který si velmi brzy získal své nové příznivce a to mi velmi povedlo odrazit se od pomyslného podnikatelského dna a přestala jsem se vinit za to, že se můj pokus zase nevydařil. Říká se přece, že kdo nic nezkusí, nic nezíská. A tímhle heslem jsem se začala řídit.

Povedla se mi ještě jedna věc a tím je vydání Vymazleného diáře pro ženy pro rok 2022. Jsem na něj právem pyšná, protože jsem se díky němu naučila spoustu grafických triků, které využiji v celém svém projektu. Navíc o něj byl enormní zájem a na začátku prosince se vyprodal. Věřím, že bude skvělým průvodcem těžkého roku, který nás bezesporu čeká. Ale nepropadám panice a stále věřím v lepší zítřky.

Vzhledem k mému objevení různých bloků a přesvědčení z minulosti jsem se rozhodla vytvořit online program Nežij minulostí, ale pouč se z ní, který může pomoci i Tobě objevit příčiny negativních událostí ve Tvém životě a pochopit jejich přítomnost ve Tvém životě. I já ho opakovaně využívám, jakmile se objeví další můj strašák z minulosti. A funguje to naprosto bezvadně.

Dlouhá léta jsem v sobě nosila pocit, že vaření a pečení není ta správná aktivita pro mě. A díky uvědomění a snaze připravit mé holčičce ty nejkouzelnější Vánoce, jsem i toto přesvědčení odbourala. V předešlých letech jsem byla vděčná mým babičkám, které mi při pečení cukroví pomáhaly. Letos jsem vše zvládla s pomocí mé malé kuchařinky, která se hrne se zápalem do všeho, co se kuchyně týče. Takže další strašák je pokořen. A jsem odhodlaná pokračovat dál a postavit se svým strachům, které mi ještě na mé životní cestě přijdou do cesty.

Vydáš se se mnou na novou životní cestu poznání v roce 2022 i Ty?

Věřím, že ano a bude to určitě stát za to. Stačí jen sledovat novinky TADY.

Tímto uzavírám svou pracovní cestu rokem 2021, přeji Ti pohodové Vánoce plné klidu a pohody a těším se na shledání v roce 2022. Děkuji, že jsi se mnou.