Co je to úzkost a jak s ní pracovat?

V posledních dnech jsem se přepnula do režimu offline, protože jsem cítila potřebu více se věnovat rodině a odpočinout si. Při startu mého projektu a plnění mého snu jsem najela na vražedné tempo, klapky na očích i uších a jela jsem jak drak.

Jenže mě to dohnalo a způsobilo to rozbroje doma i celkový kolaps organismu. Při každé myšlence na můj projekt se mi najednou udělalo špatně a nedokázala jsem normálně fungovat.

Udělala jsem si tedy čas na sebe i rodinu a začala se zabývat těmi mými stavy úzkosti. K mému studiu této problematiky přispěl i manžel, který je ukázkový příklad stavů úzkostí. A proto bych se s Tebou chtěla podělit o to, na co jsem přišla.

Anatomie úzkosti

Úzkost je emoční reakce na poplach v očekávání nebezpečí nebo hrozby. Existují dva primární prvky úzkosti. Jeden je myšlenka nebo událost, která ho vyvolává, a druhý je psychologická reakce na tento spouštěč.

To, co spouští, může to být myšlenka nebo událost, která spouští interní poplachový systém a způsobuje, že se tělo připravuje na boj nebo útěk. Jakmile je tento alarm spuštěn, existuje řada hlubokých psychologických reakcí, které se vyskytují téměř okamžitě.

Dýchání se zkracuje a mělčí, srdeční tep se zvyšuje, napjaté svaly, chemie srdce a změny krve a tělo vylučuje adrenalin a kortizol do krve. Ve stavu pohotovosti je tělo připraveno k akci.

Psychologické reakce

Zda je strach pouze imaginární nebo skutečný, na tom nezáleží, protože psychologická reakce na tento strach je skutečná. Mysl a tělo komunikují prostřednictvím obrazů. Naše tělo reaguje na to, co si představujeme, protože si myslí, že se to opravdu děje.

Když si představíme pád, tělo se připraví na pád a následný dopad. Skutečně klesáš? Ne, ale jen tím, že si to představíš, tělo dostane zprávu o pádu, spustí se alarm a zvuk začne akci.

Může to být velmi obtížné pro negativní nebo děsivé myšlenky. Je tedy mnohem snazší naučit se řídit a kontrolovat psychologické reakce před těmi spouštěcími myšlenkami. Můžeme se naučit, jak získat relaxační reakci.

Podvědomí je zodpovědné za spuštění poplachu a za vyvolání těchto psychologických odpovědí na možnou hrozbu. Mnoho reakcí na nebezpečí se děje v podvědomí. Ve skutečnosti reakce na strach přechází přes vědomou mysl. Ačkoli se tím zkracuje doba odezvy na nebezpečí, brání to také možnosti racionálního výběru, zda na toto nebezpečí reagovat či nikoli.

Spouštěcí myšlenka

Dalším prvkem, který je třeba řešit, je myšlenka, která vyvolává úzkost a následné psychologické reakce. Vědomá mysl vytváří myšlenky a člověk s úzkostí často vytváří negativní a děsivé myšlenky. Pokus o zastavení mysli, aby tyto myšlenky nevytvářel, je kontraproduktivní, protože čím více se pokusíte zastavit, tím silnější a naléhavější budou.

Mnoho lidí, kteří mají sklon k obavám, říká, že se snaží, aby je strach neovládal nebo chtějí zpomalit mysl. Bohužel čím více se snažíme zastavit mysl před strachem, tím více ji aktivujeme.

Například, když Ti teď řeknu: „Nemysli na růžového slona,“ co Tě napadne jako první? Přesně! Růžový slon! Nyní se pokus eliminovat myšlenku na růžového slona ze své mysli a uvidíš, jak se tento růžový slon stává více přítomným.

Je mnohem efektivnější být objektivním pozorovatelem mysli: věnuj pár sekund jen pozorování toho, co Ti říká Tvoje mysl. Poslouchej to, nemusíš s tím nic dělat. Jen poslouchej, jak myšlenky procházejí Tvou myslí …

Mnohokrát, když sleduješ, co říká, se myšlenky zklidňují. Tato technika funguje pro mnoho z nás, ale ne pro všechny. Existují velmi pozorní a obsedantní lidé, kteří toto pozorování nemohou provádět tak snadno.

V těchto případech je lepší dát mysli nějaký úkol, co je třeba udělat.

Jednou z vlastností mysli je, že dokáže dělat pouze jednu věc. Nemůže myslet na znepokojující a uklidňující zároveň, musí to být jedna nebo druhá. Při řízeném směru může být mysl přeškolena, aby se zaměřila na požadované myšlenky.

A já jsem ve svém zkoumání šla ještě dál, do minulosti….

Zjistila jsem, že můj spouštěč úzkosti je ukrytý hluboko v minulosti. V jednom z mých minulých životů.

Co ho způsobuje?

Zjistila jsem, že mě v jednom z mých minulých životů nechali v klášteře zazdít, protože jsem se naplno věnovala svým zálibám a nebrala ohledy na své okolí.

Od té doby, se mi tyto stavy vracely, vždy, když jsem nevěnovala pozornost svému okolí, stejně jako v poslední době, kdy jsem se věnovala projektu. Teď jsem na to konečně díky regresní terapii přišla a mohla si tento spouštěč zpracovat.

Máš podobný problém a nevíš si s ním rady? Zkus regresní terapii, která Ti pomůže odhalit příčiny současných problémů, které Ti brání žít naplno TADY A TEĎ.