Co by tomu řekli lidi?

„Nejsem ve vztahu šťastná, ale nějak se mi nedaří z něj odejít. Pomůžete mi?“ oslovila mě moje klientka. Budeme jí říkat třeba Bára.

Domluvily jsme se společně na regresi online.

A co jsme společně odhalily?

Jakmile se Bára dostala do jednoho z klíčových momentů, zjistila, že je z ní muž žijící nejspíš ve středověku.

Ten muž v tom okamžiku řešil, že jeho žena porodila dítě. Nebyl ale vůbec šťastný.

„To dítě není moje. Žena mě podvedla. Miluju ji, ale tohle ji odpustit nemohu. Otcem je můj nejlepší přítel.“ popisuje Bára pocity onoho muže.

Ptám se jí, proč je tak těžké své ženě odpustit, když ji miluje a nerad by ji opustil.

„Co by tomu řekli lidi?“ zněla odpověď. Bára i v tom současném vztahu řešila reakce okolí, pokud by ze vztahu odešla.

„Přítel mě vždy nějak přesvědčí, abych zůstala. Cítím, jako bych mu něco dlužila.“ říká mi Bára.

Dostaly jsme se ještě do jednoho minulého života.

Bára byla opět mužem. Tentokrát vojákem v bitvě. Ve svém vojevůdci poznala svého současného přítele.

Jako vojevůdce byl tvrdý a po vojácích vyžadoval hlavně disciplínu a oddanost. Při jedné z bitev Bára malem přišla o život. Ten ji zachránil právě vojevůdce.

Co z toho vyplývá?

Bára vděčí svému příteli za záchranu života, i když se to stalo hodně dávno, ale teď ho prostě nedokázala opustit jen tak. On vždy použije nějaký argument, který v Báře vyvolá stejný pocit vděčnosti, jako při záchraně života v bitvě. A proto ho nedokázala opustit. A taky, co by tomu řekli lidi.

A jak to dopadlo?

Nedávno mě Bára kontaktovala s tím, že se jí podařilo ze vztahu odejít.

Jak to máš Ty?

Cítíš se někomu zavázaná? Máš pocit, že někomu něco dlužíš? Obětuješ se, abys to tomu člověku vrátila? Dám Ti jednu radu. Pokud myslíš na sebe a svoje dobro, nejsi sobec, ale máš se ráda a tak je to správně.

Chtěla by ses zbavit pocitu viny, nebo zavázanosti vůči někomu? Neváhej mi napsat na info@paulitanovakova.cz a určitě s tím něco provedeme 🙂