Jak jsem se dostala k NLP – a proč se mi během kurzu mění život před očima
Tiché volání, které se vracelo roky
K NLP mě to táhlo mnohem dřív, než jsem byla připravená do něj opravdu vstoupit. Poprvé jsem o něm slyšela ve Španělsku, v období, které bylo plné změn, hledání a vnitřních otázek. Byla jsem tehdy v úplně jiné životní fázi, řešila jiné věci, ale pamatuju si, jak silný ve mně zůstal pocit, když jsem to slovo slyšela. Neurolingvistické programování.
Nevěděla jsem přesně, co si pod tím představit, ale něco ve mně zpozornělo. Jako když zaslechneš větu, která se tě dotkne, aniž bys rozuměla proč.
V následujících letech se ke mně NLP vracelo v různých podobách. Občas jsem narazila na článek, jindy na video nebo zmínku v knize. Vždycky jsem si řekla, že je to zajímavé a že se k tomu „někdy“ vrátím. Jenže to „někdy“ nepřicházelo.
Život běžel, měla jsem jiné priority a stejně jako spousta žen kolem mě jsem fungovala v režimu, kdy je potřeba všechno zvládat, být silná a hlavně se nezastavit.
Vnější svět fungoval. Ten vnitřní byl plný tlaku
Zvenku to vypadalo v pořádku. Věděla jsem, co mám dělat, posouvala jsem se dál, měla jsem plány. Uvnitř se ale odehrával úplně jiný dialog. Dialog, který byl často plný tlaku, pochybností a vět typu „ještě to není dost“, „měla bys víc“, „proč to pořád odkládáš“.
Dlouho jsem si myslela, že je to normální. Že to tak má každý. Že tenhle hlas je vlastně potřeba, protože mě nutí jít dopředu.
Nejvíc jsem to začala vnímat ve chvílích, kdy jsem věděla, že chci něco udělat – napsat text, dokončit projekt, udělat konkrétní krok – a místo toho jsem najednou dělala všechno možné kolem. Přeskládala jsem věci na stole, uvařila si kávu, otevřela další okno v prohlížeči.
Nebyla to lenost. Bylo to tím, že uvnitř běžel dialog, který mi bral energii ještě dřív, než jsem vůbec začala.
Návrat k něčemu, co už jsem dávno znala
A právě v tomhle období se NLP vrátilo do mého života znovu. Tentokrát už ne jako zajímavé téma, ale jako něco, do čeho jsem cítila, že chci opravdu vstoupit.
Když jsem se přihlásila do výcviku, čekala jsem nové informace, techniky a nástroje pro práci s klientkami. To, co jsem nečekala, bylo, že se mi začne měnit můj vlastní každodenní život.
Nešlo o velké revoluční momenty. Spíš o drobné situace, které by dřív zapadly.
První změny, které nejsou vidět – ale jsou cítit
Najednou jsem si začala všímat, jak na sebe mluvím ve chvíli, kdy něco odkládám. Jaké věty mi běží hlavou těsně před tím, než místo práce otevřu sociální sítě. Jak se změní moje tělo ve chvíli, kdy si řeknu „tohle musím“.
A hlavně – začala jsem zjišťovat, že s tím jde pracovat jinak než silou vůle.
Dřív jsem si myslela, že řešením odkládání je větší disciplína. Že musím být přísnější, víc se kontrolovat a víc se motivovat. NLP mi ukázalo, že problém není v tom, že bych byla málo disciplinovaná. Problém byl v tom, jakým způsobem se sebou komunikuju.
Když se práce přestane dít z tlaku
Když dnes sedím u práce, kterou jsem dřív odkládala, nevstupuju do ní s tlakem. Vnímám, co se děje uvnitř, slyším ten hlas, který má potřebu mě chránit před chybou nebo selháním, a místo toho, abych ho umlčela, dokážu s ním pracovat.
Najednou to není boj. Je to spolupráce.
Stejně tak se změnil můj vnitřní dialog. Ne tak, že by zmizely všechny pochybnosti nebo že bych na sebe mluvila jen pozitivně. Ale změnil se tón. Zmizela ta tvrdost, která mě dřív paralyzovala. Objevila se zvědavost a větší pochopení pro to, co se ve mně děje.
Certifikace jako mezník, ne cíl
Moje certifikace mě čeká 18. března a čím víc se ten den blíží, tím víc si uvědomuju, že ten největší přínos není v tom, že budu mít v ruce oficiální potvrzení.
Ten největší přínos je v tom, že všechny ty změny se dějí už teď.
V běžném životě.
Ve chvílích, kdy se mi nechce.
Ve chvílích, kdy mám chuť to odložit.
Ve chvílích, kdy se ozve vnitřní kritik.
A právě proto cítím tak silnou potřebu to předávat dál.
Co pro mě dnes NLP znamená
Pokud bych měla dnes říct, co pro mě NLP znamená, neřeknu definici.
Pro mě je to způsob, jak porozumět tomu, co se děje mezi myšlenkou, emocí a reakcí. Je to možnost zachytit ten krátký okamžik mezi „nechce se mi“ a automatickým odkladem – a udělat v něm vědomou volbu.
Pochopila jsem, jak pouhá slova, ať už naše nebo někoho jiného o nás, ovlivňují náš život, naše přemýšlení o sobě a o světě kolem nás.
A proč o tom píšu právě teď
Možná právě proto se k tomu vracím po těch deseti letech znovu. Ne proto, že bych byla na začátku, ale proto, že jsem konečně připravená to žít.
Dnes už nevnímám NLP jako něco, co se „naučím a pak budu používat“. Je to něco, co se stalo přirozenou součástí mého každodenního fungování. A zároveň cesta, na které jsem pořád na začátku.
A jestli je na tom něco, co bych chtěla, aby sis z toho odnesla i ty, pak to, že změna nemusí přijít až ve chvíli, kdy budeš mít všechno hotové, vyřešené a pochopené.
Může začít přesně tam, kde jsi teď.
V tom, jak na sebe mluvíš, když se ti něco nechce.
V tom, jak se k sobě chováš ve chvíli, kdy máš pocit, že nejsi dost.
Protože právě tam se mění úplně všechno.
Jsem koučka a průvodkyně žen, které chtějí najít vnitřní jistotu, získat jasno v sobě a tvořit život v souladu se sebou.